Cestování s Pavlínou

---

jsme se vrátili z Tenerife, jednoho z Kanárských ostrovů, kam jsme pro Vás, naše klienty, vezli 3 obytná auta. Tříčlenná skupina Martin, Vašek a Roman se vydala na cestu už v úterý 14.12. Dopoledne a dvoučlenná skupina já a Marcela jsme se vydaly letadlem ve čtvrtek brzo ráno, zařídit vše potřebné, před příjezdem obytňáků. Dámské čitatelky pochopí, že když vám na vánoční přípravy někdo sebere pět dnů, tak je to celkem dost, ale Vánoce jsme úspěšně zvládli a já se těšila, jak si užijeme zbytek Vánoc v pohodě doma a možná mezi svátky nějaký rychlý nákup v povánočních slevách. 

26.12. Pavlí, nepojedeme někam? Ne, myslela jsem si, že si zbytek Vánoc užijeme doma, na pohodu u telky. No je vidět, kdo má u nás doma hlavní slovo, já to nejsem  :)

Syn je pro každou scaron;patnost, takže je to 2:1, no a jelikož já radši teplo než zimu, tak míříme směr Sicílie. 

Standardně vyrážíme o hodinu až tři později, něž je původní plán. 

Nepřipraveno nic, hromada prádla k žehlení, ale zato jídla víc než dost. 

Povleču cestovní peřiny, zabalím ze skříně poslední čisté oblečení a do krabiček vánoční zásoby jídla. Vyrážíme směr Mnichov. V Čechách je cesta nic moc, ale dá se, nejedeme rychle. Cílem naší dnešní cesty je Stellplatz pod Mnichovem. 

Je to farma s asi patnácti místy pro obyté vozy a karavany. I přes provozní dobu 13-19 nás nechají zaparkovat i v 21:32, s tím, že zbytek vyřešíme ráno. Večer teda paní trošku nepříjemná, ale ráno samý úsměv, pokud jsem to dobře pochopila, parking je zdarma, ale platí se samozřejmě za elektřinu, vodu a odpad, prostě 11 éček, ale když paní viděla jak mizernou mám němčinu dostala jsem slevu na 10 euro. 😁

Musím říci, že dálnice jakmile překročíme hranici, vypadá lépe a ikdyž jsou dva stupně nad nulou a nesněží, potkáváme v Německu sypač.

Ohřívám polévku, rychlá hygiena a jdeme spát s ideou, že ráno vyrážíme brzo. 

Jasně, vstáváme v 8 a než se popakujeme je 9:30, no je jasné, že náš dnešní cíl, Řím, to asi nebude, stanovujeme si tedy nový a tím je Florencie. Před rakouskou hranicí kupujeme známku a pokračujeme v cestě. 

U Innsbrucku stavíme natankovat, ale taky si ohřát něco ze zásob k obědu. Jenže po obědě musí být odpočinek, tak asi na hodinku a půl kotvíme. 

Cestou už na nás vykukuje sluníčko a je krásně vidět, jak špinavé máme čelní okno 😂

14:22 přejíždíme hranici z Rakouska do Itálie platíme 10 Eur za průjezd Brennerským průsmykem a hned jak ho projedeme, mýtná brána a dálnice Itálie. 

Alpy jsou boží, všude sníh, lanovky jezdí a lyžuje se o sto šest. Ale hlavně, dálnice je úplně suchá. 👌

Blížícíme se k Veroně, auto ukazuje venkovní teplotu 10 stupňů, boží! Do dnešního cíle zbývá ještě 230 km.

Jelikož jde Kryštof 3.1. Do školy, začínáme uvažovat o změně cíle naší cesty, možná bude stačit jen Neapol, aby to nebyla honička jen tam a zpátky, ale aby jsme si taky toho teplejšího počasí užili.

Máme totiž od podzimu elektrické koloběžky, tak doufám, že v Itálii je budeme moci provětrat 

Tak je rozhodnuto, změna plánu, cíl je Neapol, 

Dneska fakt velké překvapení, zkrátili jsme si dnešní cestu a našli stellplatz kousek pod Bolognou v Sasso Marconi, cesta sem byla zamotaná jak boloňský špagety, přijdeme, jdu nás nahlásit na recepci a slečna mi oznamuje, že mají plno a jestli nemáme rezervaci, můžeme zůstat na parkovišti na divoko za 8 Euro. 

No což, koho by napadlo si dělat rezervaci v prosinci?

Hlavně, že máme kde hlavu složit.

K večeři nějaký pytlíkovky, zítra k snídani budou vídeňské párky z Davle.

Tak jak jsem předpokládala, ráno odjeli všechny auta z kempu, takže se v klidu mohl udělat “camper servis” což znamená, vylít WC kazetu, zajet vypustit špinavou vodu a natankovat nádrž na vodu užitkovou. 

Nakonec se nás na parkovišti sešlo 5 aut bez rezervace, odjíždějí jsme třetí, což je u nás celkem slušný výkon. 

">Ještě malá vsuvka, když jsme jeli na tohle místo, navigace nás stáhla na sjezd z dálnice kde byla možnost sjet pouze s telepasem, ale ten mi nevlastníme, takže paní co obsluhovala sjezd, otevřela bránu a my ušetřili cca 50 euro za dálniční poplatek. 

Je tu ještě varianta, že nám pošlou složenku 

auto co jsme si pro naší cestu vybrali,  nám nesedí, jedeme Etruscem I 7400, jak mu my na půjčovně říkáme, velký autobus. Ačkoliv je to jedno z nejvíce půjčovaných aut v naší půjčovně a všichni co se s ním vrátili byli nadšení, naše rodina se asi bude držet i nádále polointegrovaných vozů, tak jako doposud. 

Etrusco I 7400 je spíš auto na pohodu, ale když má člověk nějaký cíl, který se snaží dosáhnout za určitý čas, je lepší si zvolit svižnější vůz, tak jak se nám v létě osvědčilo Etrusco T7300, což je polointegrál a jede když na to trošku šlápnete 

Pamatujete si, jak jsem na začátku tohohle článku psala a povánočních slevách? 

Prostě jsme zhodnotili, že Sicílii nemůžeme stihnout a vrátit se včas na návrat do školy, aniž by se to zvrhlo v honičku tam a zpět. 

No a s tím přichází další změna, rozhodli jsme se, že místo na jih to otočíme zpátky na sever a jedeme do  Designer Outlet Noventa di Piave U Benátek. Jupíí.

Stavíme na pumpě, manžel dolévá adblue, já ohřívám vídeňáky co měli být k snídani, kaše z pytlíku a jedem. 

Ha hááá, a jsme tady, nám dobře známé místo. V Benátkách už jsme byli několikrát, tak proč se zdržovat, jdeme nakupovat…

Je to taková klasická situace, když vyrážíme na dovolenou a zastavíme někde na nákupy, tak se něco posere, takže místo toho, abychom si udělali radost a něco pěkného pokoupili, řešíme oba po telefonu nastalé situace v práci. 

No a jelikož půl dne posloucháme od syna, jak musíme do toystoru, tak naše první kroky vedou tam, syn je spokojený, manžel nasraný, tak se pakujou do auta a já dostávám volnou ruku, sakra, nálada chybí, takže kupuju pizzu (konečne italskou pizzu) A tím naše dnešní nákupy končí. Jo ta pizza byla fakt vynikající👍

V okolí Benátek je v zimě většina kempů zavřených, tak musíme hledat alternativy, takže přes aplikaci park4night lovíme místečko asi 15 km od outletu, je to veřejné parkoviště v městečku San Stino di Livenza. Je tu parkoviště tak pro 5 menších obytňáků, ale v případě nouze je hned vedle parkoviště pro auta, kde se dá také zaparkovat. 

Vsuvka… ačkoliv máme předraženou navigací pro obytné vozy, jezdíme podle Iphonu a včera, to tedy byla jízda! Do cíle sem na parkoviště nám zbývalo asi 5 km, IPhone hlásí, zahni do prava, OK, ujedeme 100 metrů a mlha jak mlíko a my jsme na silnici široké, tak pro jeden osobák, značku zákaz vjezdu náklaďáků jsme sice viděli, ale vždyť my jsme auto do 3.5 tuny, ne? 

No a je to tady, proti nám dodávka, okolo nás metr hluboké strouhy a co teď?

Naštěstí proti nám to byl řidič GLS a asi znalý místního okolí pustil blikačky a začal couvat, protože tam někde uprostřed zamlžených polí je dům, ke kterému se dá zajet. Tak jo, GLS nám uhýbá, my a kolona za námi za děkovného mávání projíždíme k našemu cíli. 

Zpět k našemu dnešnímu Stellplatzu. Parkování je zdarma, mají tu přípojku až pro 4 obytňáky, elektřina je zdarma, a je tu i prostor pro camper servis, San Stino di Livenza - bravo! 

Mají tu i přípojku pro dva elektromobily a hádejte co, je to zdarma.

Vstávání není má silná stránka, ale dnes jsem vzhůru už asi od 4:45, nechápu proč? Kafe už mám za sebou a uvidíme co dnešní den přinese? S napětím čekám až se spáči probudí a stanovíme si dnešní cíl. 

Manžel ví, jak dokážu být nepříjemná, když mám nákupy na dosah, ale nevyjde to, nechce nic riskovat a ráno hlásí, “vrátíme se do outletu”, úsměv na mé tváři je hned o kus větší. 

A to se hned dokážu nakopnout a sbalit všechno o něco rychleji než obvykle. Takže rychlá snídaně, nádobí, odpojit auto, zajistit vše pohyblivé, camper servis šup šup a jedééém. Po dobrodružství z minulé noci, si nastavujeme, že chceme jet po dálnici a zjišťujeme, že tím, že jsme včera málem skončili ve škarpě jsme ušetřili jedno euro a třicet centů, jupíí 😂

 

Tak jo, s dobrou náladou parkujeme u outletu, parkoviště už se plní, ale v Itálii jsou dobře připraveni na obytné vozy a karavany, vždy je pro ně vyhrazeno místo někde kousek dál, zde je dokonce i pod kamerami 👍

Po cestě bereme v Geox nové boty pro syna, kabelička pro mě, 

Tommy Hilfiger, Ralph Lauren nesmíme vynechat, do tašky házím vše co mě cvrnkne do nosu, ale je to hlavně obchod, kde se manžel oblékne, zná svou velikost a nemusí se zdržovat zkoušením. Zkontrolovat hračkárnu, jestli se něco od včera nezměnilo a jdeme dál. Bohužel v tomto outletu není ani GAP ani UGG, tím je to pro mě vyřešené a můžeme se přesunout… oh yeah baby…. Palmanova outlet village.

 

Přesouváme se asi 70 km, počasí se trošku horší, ale zima v Itálii, to je něco pro mě, klidně na mikinu, to mi plně vyhovuje.

 

Sice už máme hlad, ale nemá cenu si dávat jídlo, jako první totiž míříme na pozdní oběd do Proscuitteria Ristorante DalľAva, já to tady miluju!!! Jezdíme sem několik let a tohle je vždy highlight celé dovolené! Mňam! Klasika, berem všechno, špagety, pizza, polévka a samozřejmě i Prosciutto….  Tahle restaurace má i obchod, takže si můžete nakoupit i sebou a přivézt si kousíček téhle vynikající Itálie domů.

Po vynikajícím obědě, jako první kontrola hračkárny.. v pořádku…. manžel už nemá potřebu se účastnit, takže bere čáru do obytňáku a já a malej nervák jdeme do GAPu, prostě osvědčená značka, kterou kupujeme roky. Naštěstí zabíráme velkou kabinku s lavičkou, tahá ze mě mobil a já mám volné ruce. Vyzkouší jedno triko, tepláky a mikinu, jasný, jdu na to, beru prostě všechny trika a teplákovky v jeho velikosti, vystaráno až do letních prázdnin 👍

 

Slunce už zapadlo a my se dnes ještě musíme přesunout  asi 150 km k Villachu, to je totiž poslední zastávka naší cesty. Máme vytipovaný jeden kemp, tak zkusíme… no přijíždíme už za tmy, všude hromady sněhu, ale silnice parádní! 

Přijíždíme do kempu, recepce zavřená, na zdi telefon s třemi telefonními čísly, zkouším všechny, ale nikdo je nezvedá… u vjezdu parkují Češi s alkovnou, tak se jich ptám, info mám, obcházím budovu, nalézáme kutloch, kde si dva chlapíci dávají pivo a také informaci, že telefon u recepce nefunguje. 

Kemp má narváno, jo, jsou tu haldy sněhu a kemp je plný! Ale nechají nás přespat u vjezdu s přístupem k elektřině. Zkoušíme se na tom sněhu porovnat, ale pořád jsme na křivo, a křup.. jo, nárazníček…. Je jej a je to tady “tady nebudem” ok, zkusíme štěstí jinde. Volám asi na dva kempy, ale nemají přes zimu otevřeno… po cestě potkáváme dvě vlakové zastávky a na obou jsou zaparkované nějaké obytné vozy. Tak když nám nebude přát štěstí, stoupneme si k nim. 

Stavíme na ÖMV a ptám se paní za kasou jestli by neporadila, a je, je ze Slovenska, tak dává nějaké tipy, tak uvidíme. No zkusíme to v Tröpolachu, sem jsme se taky něco nejezdili, slečna na recepci hotelu Falkensteiner není úplně nadšená, ale v podstatě nám nezakazuje parkovat na jejich parkovišti pod hotelem (nezapomněla jsem se jí zmínit, že jsme v jejich hotelu byli už několikrát) vracím se k autu, s tím že už to konečně dneska zapíchnem, ale ne, není to ono. Volám ještě do jednoho kempu, už jsem fakt hotová, ok mají místo, jedeme tam. Kouknu do navigace a s hrůzou zjišťuji, že je to sakra ještě dalších 30 km. 

Silnice jsou fakt super, čistý suchý, a když je zima a všude hromada sněhu, na silnici žádné náledí.

Konečně….  22:10 Přijíždíme do Alpencamp Kötschach-Mauthen. Tenhle kemp se super. Už jsme tu byli na jednu noc v létě když jsme jeli tour po Evropě. Pan majitel je super člověk. V kempu můžete mít karavan, obytňák, stan nebo si pronajmout krásnou chatu, která je k dispozici celoročně. Dokonce si tu můžete půjčit elektrické auto. Do 22:00 je možnost objednat si do kempu na ráno čerstvé pečivo. V budově vedle recepce můžete umýt nádobí, sprchovat se, je zde WC a je tam fakt teplo a co mě nejvíc baví, celý den, i v noci tu hraje taková ta alpská “dechovka”. 

 

Tak jo, je pozdě, k večeři dobrůtky co jsme nakoupili v Palmanově, zuby a spát, sprcha až ráno. 

 

Konečně zažívám ten pocit, který moje kolegyně Marcela popisuje našim zákazníkům v půjčovně. “Představte si tu romantiku, všude sníh a vy v obytňáku se sklenkou vína pozorujete jiskřící sníh.” Jo, na sklenku vína není čas, zítra ráno Villach a domu. 

Je 31.12. Atrio ve Villachu má otevřeno od 10:00 do 14:00, to zvládnu. 

Vstáváme, s Kryštofem jdeme do sprchy v kempu, manžel dává sprchu v obytňáku……  ať jsme na ty nákupy krásný. Každý chytneme nějakou sušenku a vyrážíme. 

 

Je to tu krásný, slunce svítí, je to fakt paráda! Máme před sebou asi 70 km. 

 

Dokonce i Atrio ve Villachu má parkoviště pro obytňáky, sice asi jen 5 míst, ale už jsme tam byli obytňákem dvakrát a vždy jsme byli jediní. 

10:30 jsme na místě, nechci se zdržovat, ale v naší rodině je tradice, že pokud jedeme sem, vždy se musí jít na running sushi, takže neprotestuji a jdeme na brzký oběd. 

Mládě chytá moresy po tatínkovi a oznamuje mi, že odchází s tátou do obytňáku a mě vysílá do Müllera pro další várku hraček. Svého úkolu se zhostím bravurně. Vyfotím vše co předpokládám, že ještě doma nemáme, dostává se mi odpovědi, že potřebuje vše co jsem zaslala, nakoupeno, doručeno a teď zase já…. 

Není moc času, musím s rozvahou, každopádně jako první beru Hollister, ten nezklame a hlavně u nás není. Beru pár kousků, spokojenost, pak ještě dva tři krámy co mi padli do oka, botičky, kabelka. V pořádku, spokojená, můžeme domu. 

 

Z Villachu odjíždíme s představou, že domů dorazíme dnes v noci. Jedeme “autobusem” takže nechceme jet spodem na Budějovice, ale volíme komfortnější cestu, Mnichov, Plzeň, Praha. Je to štreka, máme nějaké zastávky, hlavně kvůli zasoleným zrcátkům. Tak se to trošku natáhlo. Jsme už pod Mnichovem a iPhone ukazuje domů ještě asi čtyři hoďky, už je tma. 

 

A je tu poslední změna plánu našeho výletu. 

Prostě pokud nespěcháte, nemá cenu to lámat přes koleno. Domlouváme se, že přespíme na Stellplatzu v Mnichově, na té farmě, kde jsme spali první noc. 

 

Mládě otravuje s McDonaldem a táta to umí zařídit, sjiždíme z dálnice k Mekáči. Krásnější mekáč jsme v životě neviděli, na parkovišti stojí červený double decker s nápisem Ronald McDonald Kinderbus a taky formule od RedBull ve skleněný krabici (protože nějaký Němec vyhrál F1, pardon, nemám zdání jak se jmenuje) 

 

Uvnitř Mekáče krása, kožená robustní křesla, hořící krb a na McCafé slyším, že obsluhuje slečna ze Slovenska. Po večeři měníme plynovou bombu, aby jsme v noci neumrzli a jedem na farmu. Vjiždíme do dvora a to by člověk neřekl, kolik lidí se rozhodlo trávit Silvestr mezi dobytkem. Parkoviště je plný, zbývají dvě volná místa, paní si nás pamatuje, parkujeme, ladíme telku, Silvestrovský program, nějaké ňamky a do deseti jsme všichni tuhý. Já teda miluju ohňostroje, ale tenhle Silvestr jsem to prostě nedala.